Vnímejte pozitivně svůj původ, kulturu a jazyk. Tolerujte jiný kraj, jiný mrav. Moje stránky vám k tomu pomohou. 

Každý zde máme svůj úkol, všichni jsme zaměstnanci Vesmíru


Jsem zaměstnancem Vesmíru | Zdenka Blechová

„Jsem zaměstnancem Vesmíru,“ říká všestranná tvůrkyně Zdenka Blechová.
„Každý zde máme svůj úkol, všichni jsme zaměstnanci Vesmíru,“ dodává. „Když bude tvořivost, budete si užívat každého všedního dne naplno. Vy nevíte, kdy tady skončíte,“ říká v rámci seminářů osobního rozvoje Zdenka Blechová.


Zdenka Blechová při rozhovoru v Košicích, Slovenská republika ©robertdemeterphotography.com

Vážení čtenáři,

V minulém čísle jsme vám přinesli rozhovor s filmových režisérem Slávkem Horákem, jehož filmový debut Domácí péče již získal mnoho ocenění po celém světě. Tentokrát vám přinášíme rozhovor s tvůrčí ženou Zdenkou Blechovou, která oslovila tisíce žen a snad i mužů v Česku a na Slovensku. Je to žena, která nás učí dívat se do vlastní duše a pochopit náš životní úkol, naše poslání.

Zdenka Blechová je inspirující žena, které si prošla své. Od pracovních problémů, přes partnerské a rodinné trable, až po uvolnění osobních stresů a emocí, napojení s Vesmírem a uvědomění si vlastního já spojeného se štěstím a láskou.

Paní Zdenka píše knihy, pořádá semináře v mnoha městech obou republik, natáčí videa, rozesílá vesmírná poselství, vydává časopis, vede poradnu, odpovídá čtenářům na životní otázky, provozuje lázně a provádí mnoho dalších aktivit. Vydala již 17 knih, 10 CD, 9 karet a některé z nich vyšly i ve 3. vydání. Radí lidem při životních problémech v oblasti partnerských vztahů, práce a nemocí.

Díky svým spisovatelským schopnostem ve svých knihách ukazuje světu své prožitky. Ty pak přednáší na seminářích a pomáhá ostatním s jejich vnitřním světem. Navíc staví v Plzni antické a egyptské lázně. Na Facebooku ji můžete sledovat na stránce Facebook Zdenky Blechové nebo přímo na webu Zdenka Blechová.

To je ale náhoda!

Bylo mi potěšením sepsat s paní Zdenkou tento rozhovor po intenzivní 7denní Škole sebepoznání Zdenky Blechové, kterou jsem absolvovala v Košicích na Slovensku.

I na zmíněném semináři jsme si povídali o náhodách. Každý z nás se v životě setkal s náhodou. V mém případě jsem se náhodou ocitla na dovolené v Košicích, i přesto, že žiji ve Vancouveru a do Košic jsem zavítala poprvé v životě. Samozřejmě není náhodou, že tam zrovna probíhal seminář paní Blechové, ze kterého vznikl tento rozhovor.

Náhody se nám dějí v každodenním životě a jsou to zdánlivě nepochopitelné události, které nás provádějí na naší cestě. Ovšem zkusme se na ně podívat z jiného hlediska. Pokud se na ně detailněji zaměříme, zjistíme, že každá náhoda má své místo, svůj cíl. Náhody v podstatě neexistují. Chodí nám do cesty, aby nás upozornily na věci, které tak jistojistě odmítáme. Jsou to záležitosti, které ještě musíme pochopit, věci, které nevnímáme, protože naše oči nejsou otevřené dokořán. Je to často naše karma.

Nadešel čas, abychom prozřeli a pochopili, že vše co se nám děje, má svůj důvod. Pojďme si s paní Zdenkou na toto téma popovídat do větší hloubky.


Zdenka Blechová ©robertdemeterphotography.com

Jste velice tvořivá osobnost, píšete knihy, vydáváte časopisy, pořádáte semináře. Jak byste popsala hlavní téma vaší práce?

Mou hlavní náplní je poradenská činnost. Radím lidem při jakýchkoli problémech, hlavně v oblasti partnerských vztahů, nemocí a rodiny. V rámci spisovatelské činnosti uvádím ve svých knihách vlastní prožitky a příběhy a ukazuji v nich, co se můžeme naučit. Navíc pořádám semináře a v Plzni stavím a provozuji antické a egyptské lázně.

Když jsem na Bolevecké návsi v roce 1999 kupovala statek, tak mi Vesmír řekl, že vytvořím velký projekt pro lidi. Statek jsem kupovala k bydlení a netušila, co mi Vesmír sděluje. Musela jsem to rozkódovávat několik let, až jsem zjistila, že tam mají vzniknout právě lázně. Vždy tam, kde jsme se v minulosti ztratili, tam se musíme opět najít. Jelikož já jsem se ztratila v Egyptě, vytvářím ho teď znovu, abych se mohla najít ve své vládě. V budoucnu budou lázně sloužit jako středisko výuky. Je zajímavé, že už před 15 lety mi přišlo sdělení, že povedu vzdělávací středisko. Ale teprve teď to nabývá rozměrů.

Plánuji zde i kurzy na minulé životy, kurzy uzdravení a další. Lidé mohou pobývat v lázních, přespat tam v egyptském chrámu, navázat na minulost a ta spojení vyléčit. Je zde meditační zahrada, kaplička a odpočívací zóna. Budova se nachází v nejstarší památkově chráněné zóně v Plzni a je tam klid. Plánuji pro návštěvníky výlety, i ke Svaté Trojici, která mi hodně pomáhá. Jsou tam energie z doby Keltů a doby bronzové. Zavítáme i do nejstaršího kostelíka v Plzni v románském slohu, kam chodíme na mši.

Minulý rok v srpnu mi přišlo hodně nových věcí. V srpnu si můžeme všímat, co se všechno děje. V srpnu uzdravujeme minulé životy a nic se neděje náhodou. Původně jsem chtěla antické lázně v římském stylu, ale najednou jsem je od základů začala předělávat, protože jsem si všimla, že je třeba vymalovat zeď a pak jsem si všímala dalších věcí, které jsem chtěla předělat. A tak mě napadaly další myšlenky. Najednou jsem zjistila, že se vracím do Kréty a předělávám lázně ve stylu Kréty, aniž vím proč.

Většinou to začne nějakou maličkostí, ale díky ní se dostanete tam, kde máte být. Tedy pokud následujete myšlenky, které přicházejí. Ty se potom nabalují a skládají vám obraz toho, co má být. Proto věřte prvotní myšlence, která může nabalovat další a tím může přitáhnout obraz všeho, co máte pochopit.

Když tedy máme prvotní myšlenku a další se na ni nabalují, je ta první myšlenka vaše hlavní inspirace? Odkud berete inspiraci? Věnujete se různým činnostem, kolik úsilí potřebujete na to, abyste dělala tolik tvořivé práce?

Když přijmeme svou tvořivost jako hybnou sílu, neustále nám bude dávat energii. Lidé někdy berou tvořivost jako něco špatného, jako práci, od které není odpočinku. Byli jsme zvyklí brát práci jako něco špatného, spíš jsme se soustředili na zábavu jako na něco, co nám energii dává. Ovšem za sebe mohu říci, že dnes mi zábava už tolik energie nedává.

Naopak tvořivost nám dodává energii, tvořivost nás uvádí do stavu, kdy tvoříme v souladu s Vesmírem. Tam nejsme ztraceni. To Vesmír nám neustále posílá nápady, naše můzy, které nám stále našeptávají a my je pak můžeme zhmotňovat. Vesmír je s námi a když vidí, že tvoříme, pomáhá nám v zhmotňování. Přijde nám myšlenka a Vesmír nám dá znamení, která na sebe navazují. Ale když lidé nechtějí tvořit, tak jsou ztraceni a hledají, čeho by se chytili. Když se naplní v zábavě, hledají někoho, kdo je naplní a stále hledají. Ale když máme cíl, za kterým si jdeme, tak naše radost stoupá. Když ten cíl nemáme, tak nevíme.


©robertdemeterphotography.com

Tvořivost je určitě důležitá věc. Je hezké, že lidi nabádáte k tvořivosti. Ale předpokládá se, že ne všichni souhlasí s vaším učením. Někomu se může zdát, že hlásáte kontroverzní věci. Jak se na to díváte vy, když lidem vyprávíte o andělích, Vesmíru, o jiných bytostech, o duši? Ne každý se s tím ztotožňuje. Jak vnímáte nesouhlas ostatních s vaším učením?

Já nesouhlas ostatních nevnímám, mně je to jedno. Když jste sami v sobě, tak víte. Ta víra je tak silná, že nemůžete ustoupit a přestoupit na víru někoho jiného. V minulosti byly často války, protože nejde přestoupit na jinou víru. Když lidé něčemu věří, tak je to velice silné. V minulosti právě kvůli tomu vznikaly boje.

Vím, že přijde čas, kdy si duše plno věcí uvědomí. A tak se mi vrací potvrzení zpátky. Někdy se mi do poradny vrací lidé i po 10 letech. Jsou to lidé, kteří mě třeba po poradně proklínali, ale po čase si plno věcí uvědomili a teď mi děkují za rady. Já se na lidi nezlobím, protože někdy jsme na určité cestě a nejde přijmout, co právě necítíme. Teprve když to začneme cítit, tak to schopni přijmout jsme. A proto každý z nás v určité fázi přijímá jiné věci.

Například, když jsem na sobě začala pracovat a uctívala jen Pannu Marii, tak mi bylo nepříjemné, když mi někdo vnucoval Ježíše, zatímco já chtěla jen Pannu Marii. Ale postupem času jsem Ježíše, tedy pásmo rozumu, přijmout musela. Pak jsem samozřejmě chápala ostatní, jakou znalost mi předtím vnucovali. Ale to už jsem já sama žila zase jen Ježíšem. Vše je jenom o vývoji duše.

Jedna z Vašich knížek se jmenuje Jsem zaměstnancem Vesmíru. Pokládáte se vy sama za věštkyni nebo prorokyni? Jaké je Vaše poslání a vesmírný úkol?

Jsem zaměstnancem Vesmíru. Znamená to pro mě, že se nechávám řídit hybnou silou, která je všude kolem nás a je i v nás. Nepokládám se za žádnou věštkyni či léčitelku. Jen si žiju svůj život. Těší mě, když je můj život nápomocný druhým. Mé knihy vznikají z vlastních prožitků. Všichni jdeme stejnou cestou Zdroje a tak jsem ráda, pokud to pomáhá ostatním. Člověk vždy zjistí, jestli jde správnou cestou podle toho, zda se mu daří lépe nebo hůře po všech stránkách. Pokud se člověk cítí dobře, je na správné cestě.

Když jste napojená na Vesmír, cítíte se přítomná na zemi, anebo jste jinde?

Já jsem stále tady, ale přitom má duše prochází třemi stádii. První stádium je odpoutávání se od lidí, abych mohla vnímat energie okolo. V druhém nastane odpojení, kdy si již s těmi druhými nechci tvořit karmu. Třetí je pak odhmotnění. Při něm zde zůstává jenom tělo, ale duše žije ve Vesmíru. Pořád tu žijete, ale v jiných energiích. Je to něco, co lidé moc nechápou. Stále tu jste, ale přitom jste energeticky jinde. Já vás samozřejmě pořád vnímám, i vaši přítomnost, ale nemůžu již žít to, co jsme žili dříve. Díky tomu žijete něco jiného a vaše prožívání je jiné, než co jste prožívali dříve.

Když jsem poprvé zažila stav odpoutávání, seděla jsem u rybníka, pozorovala lidi a uvědomila si, jak jsem žila v páru a jak s ostatními lidmi. Uvědomíte si, co jste žili, ale už k lidem nemůžete. Nejdřív přišel pláč, ale pak informace, že se od nich odpoutávám.

Člověk se samozřejmě bojí odpoutávat, protože chce být stále pevně svázán s těmi ostatními a zároveň se bojí, jestli nezůstane sám. Ale Vesmír nás vede k tomu, abychom se všichni naučili žít svůj vlastní život a díky tomu můžeme být součástí celku. Pokud se bojíme svůj život přijmout, pak jsme stále na někom závislí, někomu se chceme zalíbit a neděláme, co bychom chtěli. Falše nám totiž nedají tu spokojenost, s jakou bychom chtěli žít. Ale když se toho nebojíme, tak můžeme být s ostatními ve větší harmonii.

Kdy a za jakých okolností jste poprvé měla nutkání sdělovat lidem informace z Vesmíru?

Vždy jsem měla nutkání něco sdělovat. Už ve škole jsem psala romány, dávala je na nástěnku a děvčatům se to líbilo. Ptaly se, kdy bude pokračování, vždy jsem se snažila tam dát po týdnu novou kapitolu. Ale sloh mě nikdy nebavil. Bavilo mě psát podle svého. Když jsem na sobě začala pracovat, tak jsem chtěla vše sdělovat hned, protože chceme být potřební a uznávání. Ale Vesmír mě nabádal, ať si to nechávám pro sebe. A já to respektovala. Ze začátku jsem pár let žila mimo civilizaci. Trávila jsem čas v lese, sama se sebou a ptala se na všechno pomocí channelingu a používala to hlavně pro sebe. Pak přišly nabídky odjinud a již jsem cítila, že mě Vesmír vede. Vedení přicházelo postupně, až když jsem byla silná sama v sobě, abych mohla informace předávat druhým.


©robertdemeterphotography.com

Proč je vašich fanoušků více v řadách žen než mužů?

Nejdříve mi muži psali, že jsem feministka. Měli pocit, že jsem zaujatá vůči mužům. Ale já naopak všude muže vyzvedávám a fandím jim. Spíše se dívám na to, jaké my ženy máme požadavky na muže. Muži se totiž na rozdíl od žen už mají rádi. A já to ženy učím. Dnes proti mně muži už zaujatí nejsou, ale přesto na semináře nechodí. Oni už se totiž mají rádi. Pokud nějaký muž na seminář přijde, tak buď přijde kvůli ženě anebo je sám více ženou.

Není důležité, jestli máme tělo muže či ženy, ale je důležité co máme uvnitř sebe – jestli máme více pocitovou složku, tedy ženu, anebo složku muže. Když to bude žena, která je uvnitř více muž, tak ta na semináře chodit nebude. Na seminář vždy přijde muž, který je uvnitř jemný. Například, když žije muž s mužem, tak přijde ten, kdo dělá ve vztahu ženu a učí se dávat vztah do rovnováhy. Ti, kteří už žijí ukotvení, tak semináře nemají zapotřebí.

Muži se odjakživa měli více rádi. Kvůli historii žena ztratila sílu a hodnotu. Pak v 18. století nastala doba, kdy se ženy mohly vzdělávat. Vlastně jim to muži dovolili, ale ne proto, aby ženy byly chytré, ale aby je mohly obveselovat a bavit. Ženy se tedy začaly vzdělávat a díky tomu si začaly svou hodnotu uvědomovat.

Kdo na sobě pracuje, váží si sám sebe stále více a začne se nacházet. Díky tomu se již nechce podvolovat chování, které dříve respektoval. Pak si sám pro sebe nastaví hranice. Takže díky tomu začaly ženy sílit a budovat si své postavení vedle mužů. Ale dokud byly hloupé a nebylo jim dáno dělat nic jiného než služku, tak si myslely, že to tak musí být.

Hovoříte o minulých životech a propojení duší. My lidé jsme zvědaví, protože je to trochu nadlidská schopnost dívat se do minulých životů. Zajímá mě, jestli je pro nás důležité naše minulé životy znát, anebo je to o lekci, kterou se máme naučit? Máme se vědomě dostávat do scénářů a průběhů minulých životů? Pokud ano, tak jak?

Není důležité minulé životy znát. Spouští se samy a spontánně při různých příležitostech. To, co nás zaujme, tam je naše minulost. Známe místa, kde jsme žili v minulosti. Když nás na nějakém místě něco zaujme, i myšlenka, máme tam svou minulost. Když si máte něco uvědomit, tak minulé životy naskočí. Máte tam něco pochopit a pracuje to ve váš prospěch. Minulé životy se tedy spouští úplně nezávisle na tom, zda to chcete či ne.

Hovoříte o migraci národů. Zaujalo mě, že říkáte, že duše ze Sýrie a Středního východu mají teď potřebu stěhovat se do Evropy. Proč? Pokud se geograficky stěhujeme dál a dál, co by to znamenalo pro Čechy a Slováky žijící o 8 tisíc kilometrů dál, na druhém konci světa, tedy v Kanadě?

Třeba se vrátili někam do historie. Ženy si například najdou cizince a hledají, kde s ním začnou žít. Žena, která žije v ČR a přestěhuje se do Spojených arabských emirátů, se třeba dobrovolně vrací zpátky, protože si tam potřebovala něco vyřešit a pak už se může vrátit. V poradně jsem také měla ženu, která si vzala Mexičana a nevěděla, jestli se tam má odstěhovat. Zeptala jsem se jí, jak tam lidé žijí a ona mi úplně přesně řekla, jak by se jí tam nelíbilo. Řekla jsem jí tedy, že má možnost vrátit se zpátky tam, kde dříve žila a k tomu, co se jí nelíbilo, anebo si uvědomit hodnoty, že toto již žít nechce.

Z toho vyplývá to, co je pro každého z vás důležité. Možná když žijete v Kanadě, máte si uvědomit hodnoty. Po čem vlastně toužíte? Za čím jste tam šli? Co vám to přineslo? Co je pro vás podstatné, a co není? Když se někdo chce vrátit zpátky, většinou si již uvědomí, co je pro něj nejdůležitější. Říká se, všude dobře, doma nejlíp, ale v podstatě to znamená doma nejlíp ve svém srdci. Symbolicky to znamená, že směřujeme zpátky sami k sobě, pryč od těch druhých. Domov a zázemí hledáme sami v sobě. Už ho nehledáme v někom okolo sebe.

To krásně navazuje na mou poslední otázku. Co tedy všichni v životě hledáme? Jaký recept byste čtenářům poradila pro jejich životní cestu?

Řekla bych tvořivost, protože ta vás dovede do cíle. Když bude tvořivost, budete si každého všedního dne užívat naplno. Vy nevíte, kdy tady skončíte. Je to úžasné žít naplno. Žít tak, aby člověk ve stáří nelitoval, že si ničeho neužil. Například mi volá 80letá paní a říká, že byla celkem spokojená v životě, že byla vdaná, měla partnera, s kterým cestovala po Evropě, měla dvě děti, všechno bylo fajn. Ale teď přemýšlí, jestli byla její duše vůbec spokojená.

Taková zamyšlení většinou přicházejí při pomalém odchodu na odpočinek. Pak si uvědomujeme, že jsme možná něžili to, co jsme chtěli, ale žili to, co chtěli ostatní. A my si mysleli, že jsme v tom štastni, ale ve skutečnosti to tak nebylo. Proto se musíme naučit žít to, v čem jsme v každém přítomném okamžiku šťastni a co nás naplňuje. Hlavně proto, abychom nežili pro druhé, ale pro sebe. Abychom jednou, až budeme rekapitulovat, byli spokojeni s tím, jak jsme prožili svůj vlastní život a že jsme ho nikomu neobětovali.

A co to pro nás znamená, milí čtenáři?

Tak to bylo krásné zakončení. Moc vám děkuji za moudrá slova a rozhovor. Zároveň Vám přeji hodně štěstí v budování vzdělávacího a relaxačního centra. Ať se Vám daří naplňovat Vaše vesmírné poslání.


©robertdemeterphotography.com

Pochopit vlastní místo v dnešním světě není úplná maličkost. Každý z nás se potácí se spoustou starostí, zodpovědnosti, tlaků a stresů. Teprve když si uvědomíme náš úkol a lekce, které nám přináší karma, a zároveň naše poslání, dotkneme se vlastního já a otevřeme vnitřní poznání, které nás obohatí.

Jelikož jsem sama na Slovensku absolvovala 7denní seminář Zdenky Blechové, prošla jsem si věcmi mezi nebem a zemí. Paní Zdenka vytvořila zajímavý mix technik, které vás zavedou do nitra duše a ukážou vám další cestu. Pokud váháte, jak se rozhodnout ve vztahu nebo v zaměstnání, uvědomíte si přes channeling, malování emocí, očistu negativních pocitů či rodinné konstelace zcela nový rozměr svého vnímání. Kurzy Zdenky Blechové si můžete prostudovat zde >>.

Ovšem je na vás, jak pojmete studium svého nitra. Když je žák připraven, učitel přijde. Pokud hledáte a tápáte po záchytném bodu, začtěte se do jedné z knih Zdenky Blechové nebo si poslechněte její videa na youtube. Určitě vás nakopnou tak, jako ve své době nakoply mě.

Nechte se vést a následujte svou intuici tak, jak nám to ukazuje paní Zdenka. Je to ta nejpřirozenější cesta, jak se vymanit z negativity, silných zhoubných emocí a poté i nemocí. Mějte vždy na paměti svůj osobní a společenský úkol a objevte v sobě vesmírnou sílu. Ta vám pomůže překonat i ty nejhorší životní překážky. Jen to zkuste a uvidíte.

Napište mi komentář mailem nebo přímo zde na blog o vaší cestě a její složitosti. Právě sdílením svých zkušeností posouváte sebe i celý svět zase o kousek dál.

S přáním klidného a pokojného vnímání světa a svého nitra vás zdravím a přeji krásné slunečné dny.


Lenka de Graafova


Lenka se Zdenkou Blechovou při rozhovoru v Košicích, Slovenská republika ©robertdemeterphotography.com

Tento rozhovor vyšel v letním čísle (2016) časopisu Zpravodaj v Kanadě. Lenka je dobrovolná redaktorka pro tento česko-slovenský časopis, který vydává Česko-slovenská Asociace ve Vancouveru, Britské Kolumbii pro české a slovenské krajany. Lenka je zároveň ředitelkou překladatelské agentury LingoStar. Příběhy dalších zajímavých Čechů a Slováků můžete sledovat na stránkách LingoStar StarStories. Další blogové příspěvky o kulturách, jazycích a podnikání v zahraničí najdete zde na blogu a Facebooku. Zároveň děkujeme Robertu Demeterovi za fotografie k článku.

Z redakce

Připravujeme:

Chystáme rozhovor s Věrou Kluckou, která je schopná vidět aury u lidí. Soustředí se především na malbu aur u dětí. Přednáší o dětech dnešní doby, které mají nadpozemské schopnosti a přišli nás něco naučit. Dočtete se o dětech indigových, křišťálových a diamantových. V dalším rozhovoru se těšte na zajímavé informace o dětech z jiných planet a jejich poslání pro dnešní svět! Třeba máte i právě vy jedno z nich doma!

Váš osobní příběh

Máte zajímavý osobní příběh svého života v zahraničí, o který se chcete podělit se světem? Kontaktujte Lenku mailem. Děkujeme za vaši přízeň a podporu ve snaze ukázat světu zajímavé osobnosti našich národů. Protože vy všichni jste osobnosti a něčím zajímaví!


Lenka
Lenka pomáhá lidem vybudovat vícejazyčný web a učí klienty, jak navýšit obrat díky efektivní kulturní adaptaci výrobků, služeb a veškeré komunikace se zahraničním zákazníkem. Čtěte více v Moje story k nahlédnutí >> Sledujte zajímavé příspěvky o jazycích a kulturách česky a anglicky na Facebooku La Grafin >>
Komentáře

Přidat komentář

  • Příspěvky na Facebooku

    Unable to display Facebook posts.
    Show error

    Error: Error validating application. Application has been deleted.
    Type: OAuthException
    Code: 190
    Please refer to our Error Message Reference.
  • Vícejazyčný web jako váš společník na zahraničním trhu

    Naučte se, proč a jak přeložit web